Vzácná a milá návštěva

Nebyla to vlastně jedna návštěva, ale dvě. Obě byly vzácné a milé, ovšem řekl bych, že ta prvá byla především vzácná, kdežto ta druhá obzvláště milá…

Letos o pouti to byly přesně dva roky, co se náš klášter – v majetku obce – poprvé otevřel veřejnosti. Na přání pana starosty jsem pro ten den připravil v prvním patře kláštera improvizovanou a zcela amatérskou výstavku, která měla představit jak samotný trinitářský řád a jeho působení v Zašové, tak také připomenout éru Ústavu sv. Josefa a s ním neodmyslitelně spojené „zašovské sestřičky“ – řeholnice z kongregace Chudých školských sester de Notre Dame. Na tento „nultý ročník“ otevřených dveří jsme následně navázali už jako spolek Matice zašovská a s vědomím vedení obce jsme v době hlavní pouti opět zpřístupnili klášter – v roce 2017 i letos. Dá-li Bůh (a OÚ) jsme odhodláni v této drobné osvětové činnosti pokračovat až do té doby, kdy bude zrekonstruovaný objekt kláštera přístupný veřejnosti permanentně.  

Nebylo za současného stavu zcela snadné ani bezpracné upravit alespoň krátkou prohlídkovou trasu. Měli jsme proto radost a bylo nám skutečně ctí, že tak mnozí zašovští občané, rodáci i poutníci odměnili naši snahu svou návštěvou. Byli mezi nimi i pamětníci, kteří chodili kdysi jako žáci do „měšťanky“ umístěné v tehdy už zestátněné budově tzv. ústavské školy, ale našly se dokonce i pamětnice, které zažily sestry notrdamky –„zašovské sestřičky“ jako učitelky ať už v ústavní mateřské školce nebo v soukromé dívčí škole provozované zde touto kongregací.  

V předešlém příspěvku jsem psal, že i tak prostá věc jako je návštěva, může být svátkem, když se sejdou dobří lidé. Potěšila nás proto návštěva otce arcibiskupa Jana Graubnera, ale obzvláště milá byla návštěva sestry Anežky Bednářové, generální představené kongregace Školských sester de Notre Dame. Sestru Anežku by se asi patřilo oslovovat „matko představená“, ale musím říct, že „sestro“ jí pro její prosté, otevřené a opravdu milé vystupování sluší líp. Sestra Anežka přijela do Zašové na pouť i se svou maminkou a velmi nás mrzí, že jsme si pro zaneprázdnění s provozem „otevřených dveří“ nemohli tuto vzácnou příležitost a setkání s tak opravdu milou návštěvou více a déle užít.

Byl bych proto moc rád, kdyby toto setkání nebylo poslední a kdyby se ho mohli napříště účastnit i další zájemci a pamětníci, kteří na „zašovské sestřičky“ rádi a v dobrém vzpomínají.

Odkaz na rozhovor se sestrou Anežkou – generální představenou kongregace.

Josef Krůpa