Zašovské noviny – prosinec 2016

Trinitářské střípky 

Mnozí lidé rádi procházejí starožitnictví. Shánějí ty samé věci, kterých byly ještě nedávno plné půdy a kterých jsme se lehkovážně zbavovali. Kolik toho skončilo na smetišti, v popelnici, v kamnech. Všechno se však koupit nedá, proto i když si z „antiku“ doneseme třeba malovaný starý kafemlýnek, nebude to už nikdy ono, nebude jako ten, jehož klika byla ohlazená dlaní naší maminky i babičky…

Tím spíše si naši ochranu zaslouží naše nemovité stavební památky, protože jiné už v žádném starožitnictví nekoupíme.

Letos se uskutečnil ve vnitřním dvoře zašovského trinitářského kláštera první archeologický průzkum. Sondy odkryly dvě vrstvy štětové dlažby a nalezeny byly i nějaké skleněné a keramické zlomky, jeden dokonce s trinitářským znakem. (Archeologové byli z těch trinitářských střípků nadšeni.) Tento měsíc klášter navštívili odborníci z Národního památkového ústavu – kvůli stavebně-historickému průzkumu, který zde proběhne v příštím roce.

Máme tendenci dívat se na lidi z těchto institucí jako na „potížisty“, kteří jen komplikuji život investorům, zdržují a prodražují práci. Ale ruku na srdce, jak by asi dnes vypadala naše města, nebýt všech těch „památkářů“? Co by třeba z historických náměstí zbylo do dnešních dnů?

Blíží se datum 17. prosince – den, kdy byl papežem Inocencem III. (roku 1198) potvrzen nově vzniklý řád, jehož prvořadým posláním byla záchrana křesťanů z muslimského zajetí. Trinitářské střípky, to nejsou jen ty skutečné střepy, co po staletí ležely někde v navážce pod dlažbou klášterního dvora. To jsou také zlomky informací, které se nám o působení tomto řeholním řádu u nás dochovaly. Není jich mnoho a má to svou příčinu. Při rušení trinitářského řádu vzaly vesměs zasvé i klášterní knihovny a archivy.

Neuškodí udělat si malou inventuru: Trinitářský klášter v Praze už neexistuje. Po vybydlení armádou byl zbourán už v r. 1899.  Klášter v Bratislavě sloužil nějaký čas jak správní župní budova, ale už také neexistuje.  Klášter v Ilavě vznikl přestavbou starého hradu, po zrušení kláštera byl přestavěn na vězení a jako věznice slouží doposud.  Malá trinitářská komunita působila krátce i ve Štěnovicích u Plzně, zde se však nejednalo o plnohodnotný klášter. Čtveřice mnichů užívala upravený objekt panské sýpky. Podobně malá komunita trinitářů působila též v Holešově ale i zde se jednalo pouze o rezidenci, tedy o jakési „detašované pracoviště“.

Ten stručný přehled jsem uvedl proto, abychom si uvědomili, na co možná zapomínáme: náš trinitářský klášter je svou rozlehlostí a autentičností skutečně ojedinělou památkou. Ostatní stavební objekty upomínající na působení trinitářského řádu u nás jsou mnohem mladší, menší nebo už zcela zanikly. S jedinou výjimkou: snad nejznámější sousoší Karlova mostu, to s populární postavou Turka, jinak vzniklé k poctě zakladatelů Trinitářů, zhotovil F. M. Brokoff už roku 1714, tedy ve stejném roce, kdy bylo započato se stavbou našeho kostela.

Josef Krůpa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *