Růžencovou slavností nemáme na mysli známý obraz od Albrechta Dürera, ale první mariánskou pobožnost u obnovené kapličky v klášterní zahradě. V neděli 14. října v 15 hod. pan farář o. Jiří Polášek požehná kapličku s novou sochu P. Marie a pak se společně pomodlíme slavný růženec – proto „růžencová slavnost“.
Přijďte, vždyť každý z nás má zač děkovat i prosit. Růžencová pobožnost
V tomto týdnu (2. 10.) jsme uskutečnili avizovanou odpolední exkurzi do nedalekého města Příbor. Počasí bylo chladné, ale přijetí a celková atmosféra hřejivá. Pan doktor Mořic Jurečka se nám ochotně věnoval a posloužil svým zasvěceným výkladem jak při prohlídce klášterního refektáře, křížové chodby a klášterních zahrad, tak také příborského náměstí a pozoruhodné stavby starodávného farního kostela. (Na fotografii část vzorně opraveného piaristického kláštera a koleje.)
V sobotu (6. 10.) jsem mohl s potěšením zase já poskytnout své průvodcovské služby poutníkům z Frenštátu. Byli skvělí. Mnozí z nich (včetně pana faráře) přijeli na kolech a počasí jim přálo – byl krásný slunečný den. Více ZDE
A co měly obě tyto návštěvy společné? Že ač vzdálenost od nás do Příbora nebo z Frenštátu k nám je nevelká, museli jsme my v Příboře i frenštátší u nás přiznat, že jsme zde buďto poprvé nebo po desítkách let a že je to škoda. Jezdíme kde všude po světě a krásná místa, která máme doma, neznáme.
Dnes už jsou známy výsledky komunálních voleb a v Zašové dopadly dobře. Posílila strana, která je nakloněna obnově a smysluplnému využití areálu zašovského kláštera, což bude mít zvláště do budoucna blahodárný dopad na rozvoj církevní turistiky v našem regionu, protože Zašová se stane nejen cílem, ale také i jakousi základnou, odkud budou moci turisté a poutníci vyrážet za poznáním blízkého i širšího okolí.
Josef Krůpa
Budou volby a klášter se stává tématem politickým. Ne však pro všechny; je zde jedna strana (č. 3 – Společně pro občany), která skutečnost, že je třeba vyřešit, co s památkově chráněným objektem v mnohamilionové hodnotě, zcela ignoruje. Chápeme, že nemohou být všichni pro věc kláštera tak zapáleni jako my, ba že mohou mít ke klášteru dokonce vztah negativní a domnívají se, že by se ho měla obec zbavit. Ovšem i to je třeba umět lidem říci.
Piráti (strana č. 1) také neví a neřeší co klášterem, jasno mají jen v jednom: je potřeba ho zpřístupnit veřejnosti. Je to takový „skvoterský“ přístup.
Seriozní se zdá být názor strany Lepší život pro Zašovou a Veselou (č.2). Věnují klášteru jednu z odrážek svého programu: „revitalizace a koncepční řešení pro areál kláštera“. Dobrý přístup, jen by bylo vhodné prohodit slovosled: nejdříve má být to koncepční řešení a až potom přijde revitalizace – jako důsledek dobré koncepce a vydařené realizace.
Strana č. 4 – Nezávislí pro naši obec, má vztah k otázce kláštera nejkomplikovanější ze všech. Představitelé této strany nevymysleli nic zásadně nového, než o čem už dva roky (nejen) mluví Matice zašovská. Hrdost jim však nedovolí to přiznat. Proto se tu více, tu méně věrohodně snaží manipulovat fakty tak, aby to vypadalo, že pokud se postupovalo podle koncepce Matice, pak to bylo neuvážené a špatné. Nemáme však zoufat, oni totiž mají řešení: V přízemí kláštera (proti kostelu) otevřou hospodu, přes kterou budou chodit děti do patra, kde budou mít své učebny na mimoškolní činnost. Chtěli zde v patře nad restaurací sice původně byty seniorů, ale to už je passé, protože kodus se už buduje (k jejich nelibosti) v nevyužívané budově ústavní školy…
Poslední strana, tedy č. 5 – lidovci neboli KDU-ČSL – přiznává, že za koncepcí, podle které se doposud v klášteře postupuje, stojí Matice zašovská a že tato strana zmíněnou koncepci podporuje. Alespoň někdo.
V klášterní zahradě, v břehu nad rybníkem, zůstala z doby Ústavu sv. Josefa tzv. lurdská jeskyňka či spíše to, co z ní zbylo. Mezi kameny jejího zdiva byly pro ozdobu vsazeny jako „drahokamy“ kusy barevného surového skla – odpad z krásenské sklářské huti. Z dnešního pohledu záležitost poněkud kýčovitá, ale v té době si lidé tímto materiálem zdobili i skalky na svých zahrádkách.
Vloni v květnu se po mnoha a mnoha letech konala u tehdy ještě zanedbané jeskyňky májová pobožnost, a to na závěr našeho Matičního dne – společensko-osvětové akce, kterou náš spolek vlastně zahájil svou veřejnou činnost. Díky naší obci a dotaci ministerstva zemědělství je už zase po stavební stránce kaplička jako nová. Viz.: ZDE
A je už připravena i nová socha P. Marie, přivezli ji naši farníci z pouti do Medžugorje. Šaty má v trinitářských barvách, bude se tam do klášterní zahrady hodit. Není to ani „lurdská“ ani „zašovská“ P. Maria, ale taková „všeobecná“ – a tak to má být. Panna Maria je přece jen jedna.
Koncem roku 2015 byla z rozhodnutí ZO ustanovena pracovní skupina, která měla nalézt vhodné využití pozemků a budov areálu bývalého zašovského kláštera.
Skupina se měla scházet ve složení: Bc. Jiljí Kubrický, Ing. Anna Mikošková a všichni další členové ZO, kteří budou mít prostor se schůzek účastnit, dále Mgr. Taťána Daňková, Ing. Rajnochová, Stanislava Prasličáková, Ing. Ondřej Neuman (MAS Rožnovsko), Mgr. Jiří Polášek, Josef Krůpa.
Na posledním, čtvrtém společném setkání 2. 8. 2016 bylo přijato pracovní skupinou toto usnesení a doporučení pro zastupitelstvo:
V červené budově školy vybudovat komunitní dům seniorů. Tuto budovu řešit samostatně. Protože není památkově chráněna je možno s pracemi začít ihned.
Klášter – nevyhlašovat architektonickou soutěž, držet se návrhu Josefa Krůpy s eventuální možností zapracování jeho návrhu do zadávacích podmínek soutěže, Architekt by mohl dostat zadání zpracovat pouze dílčí část.
Nejprve se zastupitelstvo musí shodnout na tom, co v budovách chceme, pak se rozhodne, zda se vyhlásí soutěž nebo jen zadá studie.
Josef Krůpa (pozdější předseda Matice zašovské) již dříve zaslal starostovi a dalším členům skupiny svou mnohostránkovou teoretickou úvahu o možném využití klášterního areálu a následně i konkrétní a obsáhle okomentovaný návrh nového využití jednotlivých budov a pater, zde již i s příslušnými náčrtky řešení. Tyto své návrhy členům skupiny představil a vysvětlil a na základě toho pak bylo přijato výše citované usnesení.
Následně projektant Jiří Šimčík (později rovněž člen a jednatel Matice) jeho laické návrhy odborně přepracoval a veřejně prezentoval na zasedání zastupitelstva obce 6. 9. 2016.
Níže jako dokument doby a kontinuity názorů Matice zašovské ohledně využití objektů trinitářského kláštera v Zašové obě Krůpovy „pracovní studie“ zveřejňujeme. Navzdory svému laickému zpracování doposud díky názornosti a obsáhlému komentáři dobře objasňují jak hlavní ideu, tak i konkrétní řešení nového využití jednotlivých budov.
Koncepce řešení podle J. Krůpy představuje doposud jediný ucelený pohled na problematiku revitalizace kláštera: 1) obecná úvaha 2) konkrétní využití
Studie řešení historické budovy kláštera (zjednodušená verze) – zpracoval na základě podkladů J. Krůpy projektant Jiří Šimčík:
KLÁŠTER_STUDIE VYUŽITELNOSTI 1NP
KLÁŠTER_STUDIE VYUŽITELNOSTI 2NP
KLÁŠTER_STUDIE VYUŽITELNOSTI 3NP (1)
V rámci probíhajících Dnů evropského dědictví (EHD), jejichž smyslem je krom jiného i zpřístupnění památek, které běžně přístupné nejsou, se v našem klášteře uskuteční 28. září 2018 DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ.
Výklad průvodce bude tentokrát více než na historii zaměřen na budoucí využití této naší kulturní památky.
Začátek prohlídky bude v 15, v 16 a v 17 hodin, délka prohlídky asi 45 minut, vstup zdarma.
Návštěvníci se budou moci přesvědčit, do jaké míry odpovídají, či neodpovídají realitě některá tvrzení, která jsou v těchto dnech šířena propagačními letáky jedné místní volební strany.
Současně zveme ke krátké exkurzi do města Příbor. Tamní piaristický klášter a kolej může být inspirativním příkladem podařené revitalizace historického objektu bývalého kláštera. Více na pozvánce: Příbor
V měsíci září vydáváme další číslo našeho informačního letáku, který má tentokrát 8 stran.
Z obsahu:
Záříjový „matiční zpravodaj“ ve formě pdf je zde: MZ září 2018
MATICE ZAŠOVSKÁ VÁS ZVE
1. a 8. září do kláštera na
DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ
a 21. září do KD Zašová na přednášku
ŽIVOT V KLÁŠTEŘE?
Níže zveřejněný článek je převzat z Katolického týdeníku, který byl vydán k 17. neděli v mezidobí – tedy k neděli 29. července 2018. Autor článku sice vycházel z webových stránek našeho spolku a také z korespondenčních i telefonických rozhovorů se mnou, přesto jsou některé údaje ve zmíněném článku matoucí. Již v podtitulu autor mluví o „náboženských maticích“ toto označení se však vztahuje na zcela jinou instituci. Tzv. náboženskou matici založil císař Josef II. za účelem částečného finančního krytí církevního provozu. Základem jmění se stal kapitál ze zrušených klášterů.
Ještě vážnější chyba je hned v úvodním odstavci. Matice zašovská samozřejmě NESPRAVUJE ani klášter, a tím méně kostel.
Navzdory těmto zmateným údajům jsem rád, že informace o naší Matici se dostaly do celorepublikových novin. Příští týden by měl tamtéž vyjít článek o Matici Radhošťské a vzhledem k tomu, že i v tomto případě čerpal redaktor informace ode mne, doufám, že už bude vše v pořádku. 🙂
Krůpa
TEXT ČLÁNKU:
Nebyla to vlastně jedna návštěva, ale dvě. Obě byly vzácné a milé, ovšem řekl bych, že ta prvá byla především vzácná, kdežto ta druhá obzvláště milá…
Letos o pouti to byly přesně dva roky, co se náš klášter – v majetku obce – poprvé otevřel veřejnosti. Na přání pana starosty jsem pro ten den připravil v prvním patře kláštera improvizovanou a zcela amatérskou výstavku, která měla představit jak samotný trinitářský řád a jeho působení v Zašové, tak také připomenout éru Ústavu sv. Josefa a s ním neodmyslitelně spojené „zašovské sestřičky“ – řeholnice z kongregace Chudých školských sester de Notre Dame. Na tento „nultý ročník“ otevřených dveří jsme následně navázali už jako spolek Matice zašovská a s vědomím vedení obce jsme v době hlavní pouti opět zpřístupnili klášter – v roce 2017 i letos. Dá-li Bůh (a OÚ) jsme odhodláni v této drobné osvětové činnosti pokračovat až do té doby, kdy bude zrekonstruovaný objekt kláštera přístupný veřejnosti permanentně.
Nebylo za současného stavu zcela snadné ani bezpracné upravit alespoň krátkou prohlídkovou trasu. Měli jsme proto radost a bylo nám skutečně ctí, že tak mnozí zašovští občané, rodáci i poutníci odměnili naši snahu svou návštěvou. Byli mezi nimi i pamětníci, kteří chodili kdysi jako žáci do „měšťanky“ umístěné v tehdy už zestátněné budově tzv. ústavské školy, ale našly se dokonce i pamětnice, které zažily sestry notrdamky –„zašovské sestřičky“ jako učitelky ať už v ústavní mateřské školce nebo v soukromé dívčí škole provozované zde touto kongregací.
V předešlém příspěvku jsem psal, že i tak prostá věc jako je návštěva, může být svátkem, když se sejdou dobří lidé. Potěšila nás proto návštěva otce arcibiskupa Jana Graubnera, ale obzvláště milá byla návštěva sestry Anežky Bednářové, generální představené kongregace Školských sester de Notre Dame. Sestru Anežku by se asi patřilo oslovovat „matko představená“, ale musím říct, že „sestro“ jí pro její prosté, otevřené a opravdu milé vystupování sluší líp. Sestra Anežka přijela do Zašové na pouť i se svou maminkou a velmi nás mrzí, že jsme si pro zaneprázdnění s provozem „otevřených dveří“ nemohli tuto vzácnou příležitost a setkání s tak opravdu milou návštěvou více a déle užít.
Byl bych proto moc rád, kdyby toto setkání nebylo poslední a kdyby se ho mohli napříště účastnit i další zájemci a pamětníci, kteří na „zašovské sestřičky“ rádi a v dobrém vzpomínají.
Odkaz na rozhovor se sestrou Anežkou – generální představenou kongregace.
Josef Krůpa
